THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která staví na soutoku sludge metalu, downtempa a ambientu (složená ze dvou odřezků z AMENRA a jednoho z BLACK HEART REBELLION) vydala před několika málo měsíci svůj debut, který řadím mezi velmi povedená díla. Více jak půlhodinová exkurze do Belgického království chmurných esencí obsahuje pět kompozic, z nichž dvě staví na ryze ambientních plochách, které jsou vystaveny na táhlých kytarových stěnách a rozmlžených klávesových motivech. Druhé dvě kompozice balancují na pomezí sludge metalu a post rocku, důraz je kladen na gradaci. Zbývající skladba je široce rozkročená do obou těchto světů a vlastně album pomyslně svazuje a stmeluje v jeden celek.
„Hemeltraan“ mi občas připomíná situaci, kdy hladový had hypnotizuje svoji kořist. Klid před bouří, který zcela jistě přijde a apokalypticky semele vše v dosahu. Smíření s osudem krátce před popravou. Pokud se podíváte vlevo na kolonku producenta, ledacos vám docvakne. Billy Anderson je zasloužilý profík, který pavučiny z pocitů dokáže splétat velmi obratně. Posluchač se chytne a rychle zamotá do lepkavých vláken a pak už se jen bezvládně houpe před natěšenou osminohou bestií. Jména kapel, se kterými spolupracoval ani nemá smysl uvádět, takže jen pro pořádek a z těch větších - NEUROSIS, SWANS, MELVINS…
Jedna velmi zvláštní pocitová příměs prostupuje všechny skladby a kompozice na albu. Je jí velmi specifická forma gotiky, která nemá nic společného s gotickým žánrem jako takovým. V případě KINGDOM jde o auru tetelícího se prachu v oknech vysokých historických vitráží, jde o pseudochorálový dogmatický chvalozpěv ve skladbě „Rivers Rage“, jde o nadčasovou pomalou masu zvuku, která protéká hlubokou rašelinovou slatí, jde o zvuk podstaty vesmíru, který se rozeznívá v pilířích staletých chrámů. Nečekejte patos a černě oděné pomalované maškary ve vystajlovaných šatech. KINGDOM jsou syrová něha. Pokud jsou STORM OF LIGHT kytarovou hudbou z hlubin oceánů, jsou KINGDOM rockem písčitých kobek prvních křesťanů, kteří jižně od Osmanské říše tesali oltáře s drážkami na krev živých obětí. KINGOM jsou hrubozrným černobílým obrazem vše obepínající bažiny, která pohlcuje pahýly stromů topících se v mlze. KINGDOM jsou soustem, při jehož polknutí riskujete zadušení.
Spojení AMENRA a BLACK HEART REBELLION v ambientní sludge downtempové katarzi.
8 / 10
Mathieu Van De Kerckhove
- kytary,vokály
Tim Bryon
- vicí, vokály
Colin H Van Eeckhout
- baskytara, vokály
1. Altema
2. Ruina.Where Men Go To Die
3. A Quiet
4. The Rivers Rage
5. Elude
Hemeltraan (2010)
Demo (2008)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Hypertension Records
Stopáž: 32:40
Produkce: Billy Anderson
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.